Udělal jsem tu zkušenost,

že největšími agresory a rváči jsou zakomplexovaní zastydlí puberťáci, kteří nevědí, kdy přestat. V mnoha případech je lépe se na ně vykašlat a nechat je jejich mindrákům. Nebojte se, dříve nebo později stejně narazí na toho nepravého člověka a ten už je poučí, kdy mají přestat. Dopřejte si ten přepych a nebuďte tím, kdo tuto službu společnosti prokáže. Nemusíte se špinit s každým.

Něco jiného je, když se dostanete do hádky s někým druhým tam, kde vás oba dobře znají. Ostatní vás od sebe odtrhnou ještě dříve, než to může špatně skončit. Obvykle to nebývá řešení, které by toho hocha uspokojovalo. Hádejte, kdo se bude domáhat odvety? (Je to opravdu hloupá situace, bohužel ale příliš častá!) Tak si chlapec prosadí svou a dáte se do boje. Vy zvítězíte a hošík se odbelhá s pochroumaným sebevědomím. Když už se na vás chlapík opětovně vrhne je to známkou vážného defektu osobnosti. Jestli si na vás pak počká venku nebo jestli se pokusí o nějaký podraz, je velice obtížné odhadnout, protože všechno závisí na spoustě drobností a okolností, které se těžko vysvětlují.